Rozúčtování a vyúčtování nákladů na dodávky vody a společnou přípravu teplé vody
Na naše poradny se často obrací spotřebitelé s dotazy ohledně rozúčtování nákladů na dodávku vody a tepla. Základními podklady pro poskytovatele služeb (pronajímatele a vlastníky jednotek) pro rozúčtování nákladů mezi jednotlivé příjemce jsou faktura od dodavatele tepla obsahující celkové náklady na objekt v Kč a množství odebraných GJ a faktury od dodavatele vody s celkovými náklady za vodné a stočné.
Rozúčtování nákladů na dodávky studené vody
Pokud jsou v bytě instalovány vodoměry na studenou vodu, provádí se rozúčtování podle naměřených hodnot za dané období.
Nejsou-li vodoměry k dispozici, rozúčtují se náklady podle odhlasovaných pravidel. Zákon totiž umožňuje, aby si SVJ, bytové družstvo, či pronajímatel se souhlasem min. 2/3 nájemníků stanovili jiný způsob rozúčtování např. podle průměrného počtu osob, podle m2, nebo podle tzv. směrných čísel.
TIP: Rozdíl v náměru vodoměru na vstupu do domu (patě domu) oproti součtu náměrů bytových vodoměrů se může pohybovat cca do 15 %, což může být způsobeno nižší přesností měření v bytech oproti měření na patě domu. V případě vyššího rozdílu je vhodné pátrat po možné příčině (únik vody…). případně podat námitky proti vyúčtování.
Rozúčtování nákladů na společnou přípravu teplé vody v domě s byty
Náklady na poskytování teplé vody v zúčtovací jednotce tvoří:
* náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev vody a
* náklady na samotnou vodu.
Náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev vody se rozdělí na:
* složku základní, která činí 30% z těchto nákladů a rozdělí se mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce a
* složku spotřební, která činí 70% a rozdělí se mezi konečné spotřebitele poměrně podle náměrů vodoměrů instalovaných u konečných spotřebitelů.
Náklady na spotřebovanou vodu použitou k poskytování teplé vody se rozdělí mezi konečné spotřebitele poměrně podle náměrů instalovaných vodoměrů u příjemců služeb.
Pokud nejsou instalovány vodoměry teplé vody, provádí se rozúčtování spotřební složky dle počtu osob nebo podle podlahové plochy prostoru.
Rozúčtování nákladů na teplo
Tam, kde není stanovena povinnost instalace stanovených měřidel nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění se pravidla pro rozdělení nákladů stanoví na základě ujednání vlastníka se všemi nájemci v domě, v případě družstva se všemi členy družstva, u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek.
Pozor: Tomu kdo neumožní ve svém bytě montáž měřičů nebo indikátorů, nebo neumožní odečet jejich hodnot, může být spotřební složka stanovena odhadem ve výši trojnásobku průměrného nákladu na m2 v objektu!
Tam, kde taková povinnost stanovena je, rozdělí se náklady na teplo na dvě složky:
Základní složka představuje náklady rozpočítané na plochu bytu či nebytového prostoru a pokrývá mj. fixní náklady na pohotovostní výkon otopné soustavy, prostupy tepla, tepelné ztráty anebo vytápění společných prostor domu. Základní složka může činit 30-50 % celkových nákladů na teplo
Spotřební složka by měla pokrýt náklady na teplo, které vytápí byt, jehož spotřebu lze prostřednictvím termostatických hlavic na radiátorech regulovat. Tyto náklady se počítají buď podle údajů z měřičů na přívodu tepla do bytové jednotky nebo tzv. poměrových měřičů – indikátorů, jimiž jsou osazovány radiátory v bytech bytového domu.
Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u jednotlivých příjemců služeb hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky (domu) v daném zúčtovacím období.
Pamatujte!
I v bytech, ve kterých se netopí, zaplatí majitel či nájemce 80 % průměrné ceny tepla. Naopak ti, kteří své domácnosti přetápějí, mohou zaplatit až dvojnásobek průměru!