Od 1. prosince je účinné klíčové opatření z dílny Ministerstva financí, které posílí pozici spotřebitelů na finančním trhu a zpřehlední úvěrový trh – zákon o spotřebitelském úvěru.
Nový zákon zavádí zpřísnění podmínek pro podnikání v oblasti úvěru a rozšiřuje regulaci i na tzv. mikropůjčky, tedy spotřebitelské úvěry do 5 000 Kč, a hypoteční úvěry. Dojde tak k významnému zlepšení kvality služeb a zvýšení ochrany spotřebitelů, mimo jiné také díky sjednocení licencování a dohledu pod Českou národní banku.
„Velké množství domácností a jednotlivců čelí kvůli klamání a zneužívání ze strany nebankovních poskytovatelů exekucím a dluhům, které nejsou schopni splácet a propadají se stále hlouběji do dluhové pasti. Tomu chceme novým zákonem zamezit,“ připomíná Andrej Babiš.
„Dodneška na českém, téměř neregulovaném, trhu s nebankovními půjčkami podniká až šedesát tisíc subjektů, což spotřebitelům značně ztěžuje orientaci,“ říká náměstkyně ministra financí Lenka Dupáková. „K poskytování půjček totiž stačí jen živnostenský list. Poskytovatelé budou muset prokázat svou odbornost nezbytnou pro distribuci finančních produktů,“ doplňuje náměstkyně.
Zákon nařizuje všem poskytovatelům řádné posouzení, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet. Kde nebude posouzení provedeno, bude smlouva od počátku neplatná a spotřebitel splatí pouze jistinu, a to ve splátkách podle svých možností. Zákon také stanovuje maximální možné sankce za pozdní splátky. Navíc před prodejem nemovitosti, kterou má věřitel v zástavě, musí spotřebiteli poskytnout 6 měsíců na doplacení dlužného úvěru.
Lidé budou moct předčasně splatit hypotéku bez sankcí, přičemž banky si budou účtovat pouze účelně vynaložené náklady a jednou ročně bude možno splatit 25 % hypotéky úplně zdarma. „Ministerstvo financí dlouhodobě zastává názor, že splacení úvěru nemá být trestáno,“ uzavírá Andrej Babiš.
Mýty okolo nového zákona:
Mýtus č. 1: Nová regulace spotřebitelských úvěrů povede ke zdražování hypoték
MF: Toto strašení vnímáme spíše jako marketingový tah sloužící k získání nových zákazníků ještě před nabytím účinnosti zákona, než jako seriózní analýzu cenotvorných faktorů na trhu úvěrů na bydlení. Banky si zároveň připravují exitovou strategii pro opuštění současné politiky extrémně nízkých úrokových sazeb, které se v některých případech pohybují minimálně na hraně rentability. Je pro ně jednoduché případné zdražení úvěrů svést na nový zákon o úvěru či na zvýšené obezřetnostní požadavky, kterými ČNB navrhuje určité mantinely pro vybrané úvěrové ukazatele, bez jejichž dodržení nebude možné poskytnut spotřebitelský úvěr zajištěný obytnou nemovitostí.
V odhadech dopadů se opíráme především o důkladné konzultace, které Ministerstvo financí s bankami při přípravě zákona vedlo a ze kterých vyplývá, že očekáváný agregovaný dopad regulace na výši úrokových sazeb u hypoték, bude vzhledem k vysoké konkurenci na trhu, pokud vůbec, marginální. Poskytovatelé úvěrů odhadovali dopad nejčastěji mezi 0,1 až 0,2 procentními body. Hlavní zdroje budoucího očekávaného růstu sazeb leží nepochybně nadále ve vývoji ostatních tržních cenotvorných faktorů (nabídkových i poptávkových), které se změnami v legislativě nijak nesouvisí.
Mýtus č. 2: Některé firmy už našly způsob, jak omezení smluvních pokut obejít. Budou si účtovat vysoké částky za zasílání upomínek, což zákon nezakazuje.
MF: Účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu se posuzují nikoliv pouze ve vztahu ke konkrétnímu případu vymáhání dluhu (jedné upomínce), ale ke způsobu vymáhání jako celku. Náklady na vymáhání, pokud mají být účtovány spotřebiteli, musí být vynaloženy účelně. V případě, že budou spotřebiteli zasílány denně upomínky za účelně vynaložené náklady, bude reálné zpochybnit účelnost tohoto způsobu vymáhání a tedy i nákladů na něj vynaložených. Poskytovatel navíc musí být schopen prokázat, že opravdu žádá pouze pokrytí nákladů, a to ještě účelně vynaložených, spojených s upomínkou, a už vůbec nelze z těchto upomínek generovat zisk. Z toho plyne, že na takovémto jednání nelze postavit životaschopný legální business model.
Mýtus č. 3: Zvětší se byrokracie kolem půjček, neboť kvůli zákonným požadavkům nebude moci ani jednoduchá smlouva o půjčce být kratší než 4 hustě popsané strany formátu A4.
MF: Zákonem požadované informace obsahující základní parametry půjčky, kontaktní údaje obou smluvních stran a další důležité údaje se vejdou na stranu a půl. Jednoduchá půjčka se vejde na 2 strany formátu A4. To, co smlouvy stejně jako všeobecné obchodní podmínky prodlužuje a znepřehledňuje, je fakt, že poskytovatelé úvěrů do smluv a obchodních podmínek často naprosto zbytečně opisují zákonná ustanovení včetně definic některých pojmů a vkládají nejrůznější výjimky a mnohdy nevýhodná ustanovení pro klienty. Důležité je, aby byl naplněn zákonný požadavek, že obsah komunikace (tedy i smlouva) byl podán jasným, výstižným a zřetelným způsobem.
Zdroj: www.mfcr.cz, Ing. Kateřina Vaidišová, oddělení Vnějších vztahů a komunikace Ministerstva financí ČR